Tohle bude osobní… ale chceme to s vámi sdílet a taky děkovat…

Život je plný překvapení a změn… Šokujících novinek a dramatických zpráv je nyní ve světě kolem nás až příliš. A proto se s vámi chceme dělit o radostné novinky :) Při rekapitulaci končícího roku 2021 jsme mimo jiné “sečetli”, že 3 kolegyním (z našeho donedávna 9členného týmu) se brzy narodí miminka a pan ředitel bude dvojnásobným tatínkem. Poznámka pana ředitele: “Nehledejte v tom žádnou souvislost, prosím!” A protože už v únoru “přiletí vrána” k naší milé zakladatelce Alici Brychtové, tady je pár slov od další z našich zakladatelek, Magdy, která byla u Alicina nástupu do Debry a společně toho zažily a především pro “Motýlky” odpracovaly opravdu spoustu!

Alčina zpráva o miminku mě zastihla naprosto nepřipravenou a způsobila mi značný šok, který se ani po telefonu, kdy mi to oznamovala, nedal skrýt :-). Okamžitě poté následovalo velké emoční dilema balancující mezi obrovskou radostí a rozčarováním. Přirozeně převládla radost, mísila se trošku s obavou a teď už jen vesele sleduju, jak si Alča užívá bříško, vybírá jméno a raduje se z každého dne, kdy jí není právě zle… Pravdou zůstává, že je mi líto kvůli Debře, že se s námi Ali na chvíli zase rozloučí, ačkoli jsem si tentokrát jistá, že nám zůstane nablízku.

Nedávno jsem se bavila s pracovnicí Pacientského Hubu a ta mi říkala, že lidi mají pocit, že Debře všechno tak nějak padá do klína. To mě dost ironicky vzato pobavilo a přinutilo přemýšlet, co nám opravdu spadlo do klína. Co nám šťastnou náhodou do Debry samo proudí… Napadla mě pouze a jedině Alča. Nějaká prozřetelnost ji v roce 2008 přivedla do Dětské nemocnice v Brně na výběrové řízení na sociálního pracovníka. A už nám ji nechala. Díky, Prozřetelnosti!

Alča je jistě skvělý sociální pracovník, ale Debře nesmírně prospěla jako rázná, laskavá a schopná ředitelka. Převzala po mě Debru ideově asi dobře rozběhnutou, ale formálně nesmírně zanedbanou. Myslím, že se na mě ze začátku hodně zlobila a dost doufám, že dnes už chápe, že to nebylo schválně, že už rozumí tomu, že s papírem (čti úředním lejstrem) si prostě nerozumím.

Alča Debru učesala, standardizovala, zavedla oficiální registrovanou sociální službu, zformalizovala jednání Správní rady a Valné hromady, podílela se na složitých jednáních o úhradách ošetřovacích materiálů pro pacienty, byla od začátku u příprav klinické studie terapie kmenovými buňkami, zavedla jasný ekonomický řád, provedla Debru složitou transformací z vůle Občanského zákoníku a do toho všeho byla vždy připravená pomoci pacientům, rodinám, i nám kolegům. Podílela se aktivně na projektech, které jsme v Debře vymýšleli a bylo jí jedno, jestli zrovna reprezentuje Debru v televizi nebo vynáší odpadky po nějaké akci.

Všechno dělá s nasazením a dravostí pro ni typickou. Alča musela v Debře čelit opravdu závažným a kritickým momentům. Nejednou se ocitla u právníků s žádostí o pomoc a vždy zabránila nejhoršímu. Do Debry se neplánovaně vrátila ještě v průběhu „rodičovské“ v roce 2018, nejspíš proto, že se jí po DEBRA rodině už tak stýskalo. Pomalu se začala zase přibližovat, až rovnýma nohama skočila přímo do centra dění. Provedla Debru vnitřním obrozením a znovu ukázala, jak moc jí záleží na správném chodu organizace, jak je důležité neodchýlit se od plnění svého poslání – podpoře pacientů s nemocí motýlích křídel a jejich rodin. Protože to je pro ni naprosto srdeční záležitost.

Alča se hned ve svých začátcích postavila po bok paní primářky Bučkové a pokračovala dál v nastaveném propojení činnosti EB Centra s činností Debry. Jedině tak je možné poskytovat pacientům i rodinám komplexní péči. Alice to samozřejmě ví a v tomto duchu Debru vedla. Snažila se to naučit i své dva nástupce, které si vychovala; u Pavla se jí to povedlo…